reklama

Jsme na Facebooku! Koukni, co je nového.

Seriál na Studenta.cz Dělat (si) radost - Doba je konzumní, jsme i my? Co nám vlastně dělá radost?

 

Seriál na Studenta.cz

Závislost na technologiích

Závislost na technologiích

Technologie: Co nám daly a co vzaly? Jsme na nich opravdu závislí, nebo je to jen hysterie? Co nás čeká v energetice, dopravě nebo v telekomunikacích v příštích 30 letech? Jáká jsou vůbec negativa sociálních sítí? A proč máme neustále potřebu tvořit nové reality - copak nám ta naše nestačí?

Všechny díly seriálu zde

Bohatý Instagram, chudý život: Fenomén se zkratkou FOMO

13.12.2017 / Společnost

Drogová závislost je poměrně známá věc a všichni si tak nějak dovedeme představit, o co jde, jak to probíhá, jaká jsou tam rizika, jaké dopady apod. Co ale závislost na technologiích, k čemu nás nutí ta? A není nakonec stejně tak nebezpečná?

Všichni máme z psychologického hlediska tzv. „paví“ tendence – chceme se před ostatními naparovat, nafukujeme a zveličujeme své zážitky a ukazujeme se v tom nejlepším světle. Vždy ale bude někdo lepší, hezčí, chytřejší či úspěšnější než my (anebo vše dohromady) a v on-line prostředí se o tom vždycky zaručeně dozvíme. Ani se pak kolikrát nenadějeme a už jsme ve víru syndromu FOMO. 

Závislost a strach

Syndrom FOMO (fear of missing out) zasahuje hlavně lidi mezi dvacátým a třicátým rokem. Je to čas, kdy si utváříme vzory, napodobujeme modely nebo se proti nim vymezujeme, a syndrom může zaútočit hlavně na ty z nás, kteří jsou neukotvení, nespokojení, anebo mají pocit, že jim něco chybí nebo uniká. 

Syndrom FOMO se řadí do nelátkové závislosti a vychází z naší potřeby někam patřit. Pokud máme dojem, že jsme odmítáni nebo že nejsme dostatečně integrováni, může to u nás nastartovat psychické problémy. Může se někdy připojit i fenomén zvaný netolismus, neboli závislost na internetu, se kterou je typicky spjatá ztráta sociálních vazeb a ochuzení se o mnoho zážitků a prožitků z různých oblastí života. Mezi časté abstinenční příznaky této formy závislosti patří nervozita, zrychlené bušení srdce, pocity úzkosti či deprese, celková podrážděnost. Pozornost se zhoršuje, nálada klesá pod bod mrazu a vy máte pocit, že jste zatuhli ve vlastním osudu, ve vakuu bez smyslu života. Člověk se pak uzavře do sebe, nebo si spíše otevře dveře do on-line nápodoby reality, kde nemusí vystupovat za sebe, ale naopak může být kýmkoli a čímkoli. Prokázaná korelace mezi našimi pocity štěstí a aktivitou na Facebooku je kolikrát dosti šokující. 

Chci být víc než ostatní

Máte pocit, že včera bylo pozdě, všechny zážitky vám utíkají a vy toužíte být jinde, než se zrovna nacházíte? Tak to pozor, můžete být na hraně FOMO! Zvláště ohroženým druhem jsou lidé s nedostatečným sebeuvědoměním, kteří jsou stíháni neustálým perfekcionismem a touhou po tom vyniknout za každou cenu. Mají přání se nejen vyrovnat, ale hlavně dalece předehnat své „soky“ a nechat je v prachu za sebou. Tato honba za ideálem ale jen dohromady přináší opravdu kýžený cíl. Výsledkem většinou bývá jen absolutní tenze z „nicnedělání“ a utápění se ve své zdánlivé neschopnosti čehokoli. 

Facebook nám pak umožňuje víc „strkat nos“ do životů lidí okolo nás a to je teprve ten pořádný problém, protože čím více informací máme o jejich vzdělání, aktivitách, schopnostech a partnerských (veleúspěšných samozřejmě) vztazích, tím více nás to, slušně řečeno, zneklidňuje. Úzkostná porucha FOMO je pak jako semínko baobabu. Zakoření a klíčí. A to někdy až do hrůzostrašných rozměrů.

Extrémní úspěch? Extrémní cena

Vyniknout mezi ostatními, být lepší a zajímavější, být obdivovaný. Často se to pojí s absolutně neúměrným úsilím. Vezměme si třeba fenomén tzv. extrémních selfies, což jsou nebezpečná selfíčka na hraně a někdy i dost za hranou, s nimiž můžete nejen oslovit a uchvátit své kamarády, ale třeba s nimi i soutěžit v kampaních typu #selfieolympics a ohromit celý svět. Jenomže – jen od března 2014 při jejich pořizování zemřelo na sto třicet lidí a mnoho dalších bylo zraněno. 

Určitě jste nějaké takové selfíčko někdy viděli, jsou to ta pořizovaná z nejvyšších budov světa, na laně bez jištění, za jízdy v maximální rychlosti a za podobných absolutně neúměrných rizik. Co k tomu lidi vede? Na to jsme se zeptali Petra, dříve basejumpera, závodníka tajných závodů sporťáků v Praze a studenta žurnalistiky. Dnes studenta žurnalistiky na vozíku. „Ochrnul jsem, když jsem si chtěl udělat hustou fotku během závodů auťáků. Byl to neskutečný adrenalin a měl jsem potřebu se tím pochlubit a být za machra,“ vysvětluje Petr. „Jenže jsem nedal pozor, srazili jsme se a bylo to.


Ačkoli si průměrně pořizují více selfíček ženy než muži, mužům jsou daleko častěji osudná. Tři čtvrtiny z oněch sto třiceti lidí byli totiž muži a v drtivé většině pod 24 let. A ačkoli se může zdát, že jsme s riziky sociálních sítí dostatečně obeznámeni a že víme, že jejich svět není skutečný, toto číslo i přesto rok od roku stoupá. Nejčastější příčinou smrti při pořizování tzv. „killfie“ jak se tyto fotky začínají nazývat, je pád z útesu či budovy, srážka s nějakým dopravním prostředkem (letadlem, vlakem apod.) nebo zvířetem (například býkem) a nepozornost při řízení. 

V některých městech například v Indii si s tímto fenoménem nevědí rady, a tak už alespoň zřizují tzv. no selfie zóny, především kolem vlakových nádraží, na terasách vysokých budov a na skalách. Ovšem často dochází ke zcela opačnému efektu, protože porušení takového zákazu společně se skvělou fotkou mnozí vnímají jako ještě větší výzvu. Výzkumníci z Carnegie Mellon University i některé české firmy se snaží inspirovat výzkumníky k výrobě takových technologií, které by dokázaly rozpoznat pokus o potenciálně nebezpečné fotky a automaticky zabránit stisknutí spouště. Zatím se ale žádná taková nedostala na trh.

Buďte sami sebou

Dobrou zprávou je, že se dá pracovat na brnění proti FOMO i proti úpadku sebevědomí i jednoduššími a o poznání méně nebezpečnými cestami. Stačí si uvědomit, že internet podporuje naše tendence se porovnávat, touhu vynikat a nezapadnout do davu a násobí je jako zesilovač. Základem obrany proti jeho vlivům je proto přijmout svůj život a sama sebe jako základní veličinu a mít radost z každého dne, kdy žijete. Jakkoli to možná zní jako klišé, třeba takoví Dánové jsou nejšťastnějším národem na světě právě proto, že si v životě dennodenně nacházejí drobné radosti. A to přece úplně stačí.

Nenechte se vtáhnout do vyumělkovaného obrazu dokonalého světa na internetu, je to přece jen celé tak trochu jako Potěmkinova vesnice. Kulisy dobré, ale zbytek je prázdný. Respektive – neexistuje vůbec. Je to vlastně takový bludný kruh, kdy se člověk motá ve vyčerpání, nespokojenosti a pocitech beznaděje kvůli tomu, že mu někdo lže o tom, že jeho život nemá chybu. Protože má, každý má, taková je realita. Rada mnoha odborníků proto zní: dělejte, co vás baví, co máte rádi. Nebojte se riskovat, využívat svůj potenciál a vydejte se do světa – toho skutečného! Zaměřte se na tady a teď. Protože proč žít život diktovaný někým jiným? Je to vyčerpávající a zbytečné. Boj s větrnými mlýny. Přece když pořád půjdete v něčím stínu, nezanecháte stopy. 

Autoři: Pavlína Doležalová a Lucie Džurdženiková
Foto: Shutterstock

Diskusní fórum

reklama
reklama
reklama