reklama

Jsme na Facebooku! Koukni, co je nového.

Seriál na Studenta.cz Závislost na technologiích: Jsou technologie drogou moderní doby? Nejsme na nich tak nějak... závislí?

 

Seriál na Studenta.cz

Závislost na technologiích

Závislost na technologiích

Technologie: Co nám daly a co vzaly? Jsme na nich opravdu závislí, nebo je to jen hysterie? Co nás čeká v energetice, dopravě nebo v telekomunikacích v příštích 30 letech? Jáká jsou vůbec negativa sociálních sítí? A proč máme neustále potřebu tvořit nové reality - copak nám ta naše nestačí?

Všechny díly seriálu zde

Technologie: Droga moderní doby

15.11.2017 / Společnost

Vybavujete si, kdy jste naposledy vyšli z domu bez telefonu nebo kdy jste se za celý den jedinkrát nepřipojili k internetu? Asi ne, že? Dnes už jsou se „sítí“ propojeny téměř všechny aspekty našeho života. Cokoli nevíme nebo nemáme, najdeme na internetu. A kdykoli nevíme co by, surfujeme jen tak pro formu. Nejsme ale na displejích mobilů a na obrazovkách počítačů přilepení až moc často? Nejsme na nich vlastně tak nějak… závislí?

Že nadbytečné užívání technologií kritizují starší generace nebo technologičtí skeptici, zřejmě není nic nového. Možná vás ale překvapí, že návykovost na sociálních sítích a aplikacích kritizují už i jejich samotní tvůrci v Silicon Valley, kteří je ze svého života postupně sami začali eliminovat. A to nejsou pánové v letech, ale mileniálové. 

Jedním z důvodů, proč si myslím, že je důležité o tom mluvit právě teď, je přesně to, že možná budeme poslední generací, která si ještě pamatuje, jaký byl život předtím,“ řekl nedávno Guardianu Justin Rosenstein, tvůrce kouzelného facebookového tlačítka „like". Stejně jako mnozí jeho kolegové vývojáři a vizionáři se i on postupně zcela odstřihává od on-line světa, a to nejen ve vztahu k sobě samému, ale i ke svým blízkým – na popularitě v Silicon Valley totiž například v poslední době nabývají školky a školy, kde jsou tablety, mobily a různé jiné elektronické pomůcky zcela zakázány.

Snapchat jako heroin

Rosenstein jako jeden z mnoha mimo jiné hlasitě odsuzuje dnešní „attention economy“, tedy podřizování internetu reklamnímu byznysu. Jeho tlačítko mělo původně Facebook obohatit o možnost pozitivní reakce, nakonec ale slouží jako nástroj, díky němuž každá stránka disponuje daty o preferencích svých uživatelů. „Často se stává, že něco vyvinete s těmi nejlepšími záměry a ono to s sebou nakonec přinese negativní následky, na které jste vůbec nepomysleli,“ podotkl.

Internet jako lidské právo

Zhruba 46 % procent lidí na naší planetě je připojeno k Internetu, což v roce 2016 donutilo Organizaci spojených národů přijmout rezoluci, která praví, že stejná práva náležející člověku off-line by měla náležet i člověku on-line. Začalo se taky debatovat nad zakotvením práva na internet do Všeobecné deklarace lidských práv.

Kromě komercionalizace funkcí a aspektů moderních aplikací Rosenstein kritizuje také psychologickou závislost, kterou si lidé k technologiím pěstují a která je podle něj velice nebezpečná. Snapchat dokonce přirovnal k heroinu a na vlastní telefon si nechal nastavit dětský zámek, aby nestahoval žádné aplikace. 

Technologičtí závisláci

O závislosti v souvislosti s technologiemi hovoří i bývalý produktový manažer Google Tristan Harris, podle nějž se naše mysl stává obětí únosu technologiemi. Scrollování obrazovky přirovnává k hernímu automatu – nikdy nevíme, zda se jako další objeví zajímavá fotka, nebo třeba jen otravná reklama, stejně ale těžko přestáváme a scrollujeme dál a dál.

Závislost na technologiích tak lze formálně označit za relativně nově definovaný druh behaviorální závislosti, která spočívá v patologické potřebě určité činnosti, jež má negativní vliv na zdraví daného člověka. Do této kategorie spadají mimo jiné například gambling nebo workoholismus. 

Výsledek naší on-line ankety
Výsledek naší on-line ankety
Stejně jako všechny behaviorální závislosti jsou i technologie návykové především díky dopaminu. Dopamin v těle slouží hlavně pro přenos nervových impulzů z jedné nervové buňky na druhou. Nejznámější funkce dopaminu je ale spojená s pocitem satisfakce a štěstí, respektive právě tato chemická látka zapříčiňuje to, že se na něco těšíme, a učí tak lidské tělo, že některé aktivity je dobré dělat opakovaně (například sex, sport atd.). Nejvíce se ale dopamin vylučuje u činností s nejistým výsledkem – a na tomhle tak trochu internet, a zejména sociální sítě stojí. Když totiž člověk loví v sítích, nikdy neví, co ho čeká, ale ví, že určitě na něco zajímavého narazí.

Uspokojení ve formě dopaminu se tak do našeho mozku dostává v důsledku jednotlivých signálů, jako jsou například zprávy a další upozornění, které ze zařízení přijímáme. Pocit vzrušení stejně tak vyvolávají „odměny“ třeba ve formě bodů v počítačové hře nebo získávání lajků u příspěvků na sociálních sítích. Čím více podobných signálů nám zařízení posílá, tím více jich chceme přijímat, a v našem mozku se tak vytváří závislost. Psychologové proto v současnosti dávají Rosensteinovi za pravdu, obrazovky označují za „elektronický kokain“ nebo „digitální heroin“ a přirovnávají je k těžkým drogám. 

  • 69 % studentů se aktivně schází jen se zlomkem svých přátel na Facebooku

  • 52 % studentů Facebook "checkuje" alesponň 10x denně

  • 46 % studentů si myslí, že mnoho jejich vrstevníků má zajimavější život než oni


(výsledky z naší on-line ankety "Lúzři, nebo snílci?", které se letos v srpnu zúčastnilo 1300 z vás)

Zbytnělé ego a hormon lásky

Při působení na sociálních sítích se navíc ve větší míře nevylučuje jen dopamin, ale také hormon štěstí a lásky – oxytocin (v off-line světě se vylučuje například u objetí nebo u polibku). Studie Paula Zaka ukázala, že například i desetiminutovým tweetováním nebo scrollováním Facebooku se hladina oxytocinu zvyšuje až o 13 procent – což je mimochodem srovnatelná hodnota hladiny hormonu štěstí v těle nevěsty při svatbě!

Kromě chemie je ve hře i psychologie. Zejména na sociálních sítích se totiž snažíme být lepšími lidmi, vypadat lépe, ovlivňovat ostatní a navazovat kontakty. Zatímco v průměrném rozhovoru s kamarádkou nebo kamarádem každý z nás mluví o sobě asi 30–40 procent času, na sítích strávíme hovory o sobě až 80 procent. Proč? Máme možnost se prezentovat tak, jak chceme, aby nás viděli ostatní. Zároveň máme i čas se na sebeprezentaci lépe připravit (přepsat zprávu, upravit fotku, předělat video). Sdílíme své lepší já a to podléhá zákonům psychologie, která praví, že vše, co sdílíme na sociálních sítích, děláme z pěti důvodů – sebenaplnění (lajky, šéry a spol.), podpoře něčeho (oblíbené značky, názoru aj.), navazování a udržování kontaktů (jak se máš? atp.), k vyjádření sebe sama (mám nové boty, novou hudbu, novou filozofii), anebo prostě pro zábavu (gify, videa atd.). 

Článek z listopadového vydání  magazínu Studenta - pokračování zde...
Text: Marijana Šutová, Petr Cieslar
Ilustrace: Petr Šroubek

Diskusní fórum

reklama
reklama
reklama